PO NOVÉM ROCE

Krásný nový rok všem!
To bylo tedy dlouhé volno. Na počítač jsem se ani nepodívala! Jsem na sebe právoplatně hrdá :) Doufám, že jste si užili svátky a do nového roku vkročili v plné síle a odpočatí. Můj přechod je tedy velmi unavený, s přecpaným břichem a plnějšími boky :D Opravdu to letos byly líné svátky plné jídla. Nevyrazili jsme ani na žádnou pořádnou procházku, naše cesty se rovnaly přesunu z gauče do auta - na návštěvu - do auta - na gauč. A pak do postele a pak zase nanovo. Což o to, počasí se občas umoudřilo a na vycházku by se i vyrazit dalo, ale hned na Boží hod jsem chytila močák a od té doby s tím bojuju. Ještě dnes, jak tu sedím, tak nejsem zdravá. U lékaře jsem byla až v sobotu, když jsem usoudila, že to opravdu doma nevyléčím. Jednorázová antibiotika zabraly až za dva dny, den, možná dva mi bylo dobře, tedy víceméně...no a včera nanovo. Už jsem na nic nečekala, vyrazila k doktorce a nyní do sebe cpu další antibiotika. Hurá, skvělé svátky i start nového roku. A to jsem se už tak těšila, až začnu cvičit a odlehčím si stravu a budu se mnohem více pohybovat venku. Tak si ještě chvíli počkám. Ale už dnes se cítím mnohem lépe, jen jsem hrozně unavená, především psychicky. Přeci jen mám dojem, že jsem mezi svátky byla už téměř paranoidní a vnímala každý malý problém, co se mi s tělem stal (nebo nestal?). Už se nemůžu dočkat jara, teplého počasí a zdravé mysli :)

Pochvalte se, co vám naježil Ježíšek? Mně mé dárky přišly extrémně vhod, dostala jsem papuče, levinový pás, vložky do bot a ponožky - vše z merino vlny, což je naprostá paráda. K tomu pohankový polštářek a vyhřívaný potah do auta. No vyloženě mě Ježíšek připravil na to, co mě čekalo :D Velikou radost mi udělala i knížka, kterou jsem nečekala, že opravdu dostanu a to kniha od Reese Witherspoon! Samozřejmě nezklamaly ani další drobnosti, od zbytku rodiny, letos samé užitečné a mnou oblíbené dárečky, za což jsem nesmírně vděčná. A taky za to, že jsem udělala velkou radost mému Tomovi, který dostal aromadifuzér a hromadu silic, takže nám teď permanentně voní celý byteček :)

Štědrý den jsme měli poněkud hektický, večer jsme byli skutečně unavení, ale vše bylo moc příjemné :) A pak už se to jen střídalo - jednou návštěvy u nás, podruhé my na návštěvě...A tak až do Silvestra. Byli jsme doma s přáteli, hráli hry, o půlnoci jsme vylezli ven, vypálili krabici rachejtlí, připili si šampusem, který nikdo jinak nepijeme, ale přece jen jednou za rok se to musí :D No a já jsem byla hned po půlnoci zralá tak akorát na postel :D Je to čím dál horší, nejraději chodím spát do půl desáté, jinak se nevyspím. Je sice čtvrtek, ale už se těším na víkend!

Přeji vám všem do nového roku spoustu pohody a radosti a hlavně zdraví! :)

FRONTY VŠUDE, KAM SE PODÍVÁŠ

Tak už nám to prosincové datum začíná jako "dvacet-". Města plná světýlek, obchody stále praskají ve švech... Teď jsem četla krásné prohlášení: Nezapomeňte si před svátky udělat nákup na celý měsíc, protože obchody budou zavřené celé dva dny! :D Musela jsem se opravdu upřímně zasmát, moc dobře si pamatuju, jak to bylo, když jsem dělala v obchodě, tak před Štědrým dnem i v ten den sám jsme nevěděli, co dřív. Pekařka nestíhala dopékat, zboží z regálů mizelo, šunky bylo stále málo, fronty až k pečivu. Lidé protivní, nedočkaví. 

Když už v obchodě nepracuju, je to jiná, taky nemůžu spoléhat, že si nakoupím na konci směny a musím vše pečlivě promyslet, abych strávila v obchodě co nejméně času a hlavně se tam nemusela vracet třeba pro pomazánkové máslo...které jsem dnes zapomněla :D Ráno jsem šla jen na něco k večeři do Lidlu a povím vám, hrůza, čekala jsem frontu i na mandarinky! Snad budou alespoň dobré :) 

Předevčírem jsme zašli do města, letos poprvé na vánoční jarmark u nás. Dali jsme si medovinu, vynikající trdelník a ne tolik vynikající pečené kaštany. Stánky jsme měli za pět minut prohlédnuté, tak jsme dali každý tři kelímky medového potěšení a jeli domů :) Nejvíc mě ale pobavilo, kolik lidí mělo starost, co se mi stalo s autem, že mi stojí doma na dvoře a já nejsem doma. Není zvykem, že bych jela do města autobusem a očividně jsem z toho nebyla paf jen já sama...Ale byla to malá oběť za to, že jsem si s Tomem a kamarádkou postála v zimě na náměstí, sledovala vystoupení dětí, které málokdy měly talent, ale zato spoustu kuráže vystoupit :)

Úspěšně jsem včera zabalila všechny dárky, trvalo to asi jen tři hodiny :D A to přísahám, není jich mnoho...Největší výzva byla bez újmy zabalit plyšáky pro našeho chlupatého miláčka. Ten kdyby je zmerčil, tak bych nezabalila nic. Naštěstí se osvědčil pelíšek vystěhovaný na chodbu (nebojte, takovou tu teplou, jen za rohem) a i když se přišel podívat, co to tam jako dělám, podařilo se mi vše utajit :)

Zítra poslední den v práci, provozní dobu jsme zkrátili, už se nemůžu dočkat! Sice až do neděle nebudu vědět, co dřív, hlavně na nic nezapomenout, ale věřím, že to bude stát za to :) 

Čeká vás ještě spousta práce a nebo jen klid a pohoda, jako to má náš Barry na poslední fotce? :)

NAZDOBENO

 Tak máme stromeček! Zavedli jsme si takovou tradici, že bude strojit poslední adventní neděli, abychom si ho před Vánoci ještě užili, přeci jen je to kouzelnější...jenže letos, jak všichni víme, je ta neděle až nebezpečně blízko Štědrému dni, tak jsme to trošku pozměnili a teď v neděli jsme se do toho dali. Byla to poslední činnost, završení víkendu, něco, na co jsem se moc těšila a taky jsem si to moc užila :) 

V neděli odpoledne chodíváme hrát volejbal a cestou kolem Mountfieldu jsem sledovala lidi, co si odvážejí stromky na střechách aut. Ty jejich jedle jsou opravdu krásné, tak se kochám pokaždé, ale tentokrát jsem utrousila něco jako ,,ti mají ale velký stromek, jsem zvědavá, jak ho odvezou" a Tom opáčil, že z volejbalu jedeme pro stromek, že už mě nemůže poslouchat. Máme totiž umělý - něco, co jsem nikdy v životě nechtěla. Ale praktické já zvítězilo a letos zůstal umělý. Protože přeci ho hned z toho mrazu nedám do vytopeného domu a já jsem prostě chtěla strojit ten den. A ani stojan nemáme, náš první stromek byl v květináči a když po svátcích uschnul, bylo mi řečeno, že nebudeme každoročně utrácet. Ale dovedla jsem to uhádat, že až budou děti, určitě bude živý :) Takže se mám na co těšit hned dvojnásob :D 

Letos se mi ten stromeček ale jaksi víc líbí, asi to bude těmi čerstvě nasušenými pomeranči, krásně jej oživují :) Každá dekorace měla být původně originál, s láskou vybíraná a ve většině tomu tak je, ale pak zvítězila lenost, jelikož ozdob bylo málo a dokoupily se hvězdičky a kuličky stejného typu ve dvou barvách - ovšem ne v sadě, takže se to s přimhouřenýma očima dá považovat za originály :D. Srdíčka jsou z jednoho krásného, ale poněkud dražšího obchůdku v Brně, na název si nevzpomenu, ale vždycky jsem obdivovala všechny drobnůstky, co měli ve výloze, takže asi dva roky zpět jsme tam vlezli a zjistili, že k našemu "venkovskému" stromečku se vlastně ty krásné skleněné ozdoby moc nehodí a koupili jsme tyto srdíčka, které mám od té doby jako jedny z nejoblíbenějších :) Jednou, až budeme mít tu spoustu peněz, zrekonstruovaným dům a veliký stromek, tak se do obchůdku vrátím (za předpokladu, že za těch sto let tam ještě bude) a ty ozdůbky koupím! Andílka mám z vánočních trhů v Brně, byla to asi první ozdoba, kterou jsme koupili a vůbec mi nevadí, že je jediný skleněný. O dva roky později jsem koupila další čtyři, každý jiný, a podarovala blízkým kamarádkám :)

Jejdanečky, to jsem se nějak rozepsala o jednom stromku :D Tak zbytek zase jindy :)

Ale ještě se musím vyjádřit k poslední fotce - kocour se nám vrátil nějaký pokřápaný, je to venkovní tvor, doma jsme ho mívali občas jen jako kotě, jelikož jsme jej pořídili v zimě, tak jsme si zavzpomínali. Asi má chudák zlomenou packu, tak jsme mu ji obvázali, necháme ji tak přes svátky a budeme doufat, že mu to neublíží ještě více. Taky oko mu pořád slzí a má jej přivřené...Už žere, jak kdyby byl týden o hladu a to je dle mého dobré znamení :) K veterináři nejdeme, u nás to funguje jako nějaká pověra, sotva se kočka začne léčit nebo kastrovat, do půl roku už není...A jak náš děda říká - dřív se to taky vždycky vyvrbilo samo...takže doufáme a opečováváme :) Takže jsem prostě musela zachytit, jak ti naši dva raubíři hezky odpočívali na jednom gauči :) 

Krásný poslední adventní týden! Vánoce jsou již za šest dní! (Teď si všichni vybavme to zděšení v očích Kdovíků, jak tam měli tu velikou tabuli a oznámili rozhlasem, že Vánoce jsou zase o minutu blíž!)

PĚT VĚCÍ PŘI PÁTKU

1. Při nedávné příležitosti jsem si opět uvědomila, že jestli něco opravdu opravdu nesnáším, tak je to jíst v přítomnosti jiného člověka v naprostém tichu. Ani rádio, ani televize v pozadí. Prostě mi vadí, když musím poslouchat, jak ostatní jedí. Sama se snažím vydávat co nejméně zvuků podobných mlasknutí, srkání a polykání :D

2. Příští rok už přísahám, že nebudu péct tolik cukroví! Mám namysli druhově, množství si upravím, až budu mít zase pocit, že toho mám málo :D Kolik toho pečete vy? :)

3. Opravdu mě začínají bavit návštěvy knihkupectví! Zjišťuji, co mě baví, co naopak vím, že bych nedočetla, ale stále jsem zaškatulkovaná v přihrádce "to má krásný obal!" :D

4. Zase mi chutná káva, v práci už jen ta turecká, co si namelu na týden dopředu, doma naopak cappuccino (vážně jsem chtěla napsat kapučíno, je to o tolik snazší) nebo obyčejná, nezdravá rozpustná s mlékem :)

5. Mám jen jeden vánoční svetr a cítím se tak nějak ošizená! Netoužím po těch kýčovitých, ale po těch pěkných, vkusných, co můžu hrdě nosit do práce a dát tak najevo mou lásku k nadcházejícím svátkům...

Přeji všem krásný třetí adventní víkend! My budeme péct a zdobit stromeček :) Co vy?

KRÁSNÉ BÍLÉ RÁNO

 Všechny vás moc zdravím :) Dnes jsme se probudili z té teplé peřiny do té bílé. Před Vánoci je to krásný pohled, ani ometání auta a horší výjezd od domu mi to nepokazí. Po Vánocích bych ale prosila rychlý nástup jara, děkuji! :D 

Včerejší den jsem strávila celý v práci, s výjimkou oběda a rychlé návštěvy kadeřnice. Byla to opravdu jen asi půlhodina, což považuju za úspěch, tedy až na o, že stříhání na sucho nesnáším, vlasy mi pak lítají všude a kadeřnice mi potvrdila, co mě děsí od nástupu studeného počasí - vysušené vlasy. Paráda, já, která mám vlasů sice celkem dost, ale jsou tak jemné, že to není ani poznat, za půl dne jsou zplihlé, druhý den mastné...tak já mám ještě ke všemu vlasy vysušené :D Už ať je zase venku teplo, prosím! Ale ne, nebudu to hrotit, udělám, co půjde, aby se to zlepšilo. 

Povrchní slečna se ze mě prostě nestane. Dneska mě od toho stoprocentně odradila jedna klientka, ukázkový případ toho, jak bych se nikdy nechtěla chovat a přistupovat ke své pleti či vlasům. Včera u nás byla prezentace kosmeceutických a jak jinak než revolučních výrobků a ona se jí účastnila. Dle toho, co mi slečna dnes říkala, jsem si sama vyvodila, že se opravdu bojí stárnoucí pleti a jednou mi řekla, že má "depresi", protože si nestihla umýt vlasy. Myslela jsem si tehdy, že si dělá legraci, taky to tak mívám, ale postupem času přicházím na to, že si legraci asi nedělala. Když jsem jí dnes řekla, že vrásky ve svém věku (kdoví, jednou se to změní) nehodlám řešit, že lidé stárnou již od pradávna, skoro se vyděsila, že to vnímám jinak...Lidé jsou různí, třeba ji za třicet let potkám a budu celá plná vrásek a ona bude vypadat na třicet a vzpomenu si na tento den. Třeba taky ne :)

Doma mě čekala vynikající večeře a musím říct, že občas není na škodu být v práci celý den, ony pak ty ostatní běžné směny utíkají nějak rychleji :D Třeba dnes, jakto, že už je téměř poledne? Chystám se po práci na pečení, dnes to budou masarykovy řezy :) Držte mi palce, ať nic nepřipálím, letos peču po menším množství, nemůžu si dovolit chyby :D