KDE JSEM?

Po delší odmlce se opět ozývám. Na chvilku, na skok, na kratší sdělení...
Letošní rok je pro mne zatím ve znamení zdraví a nemocí, užívám si zatím spíše toho druhého. Sotva jsem vyléčila jeden problém, objevila se chřipka. Sotva odešla, objevil se další problém. A tak se s menšími nervy zítra chystám ubytovat na pár dní v nemocnici, v hlavě mám jen myšlenky na jaro, které tak napjatě očekávám a věřím, že už budeme všichni zdraví a v klidu. Proto žádné články, žádné fotky, žádné povídání na blogu. Je to blbé přiznat, ale zabere to moc času a když na to nemám myšlenky, tak prostě nic nepřidám. Upřímně...nebylo ani co. Potřebuju se dát dohromady :)
Nechci se zavazovat k tomu, že budu mít připravené dva tři články týdně, i kdybych se měla nutit vymýšlet si téma. To nejsem já. Až bude nálada a bude nápad, moc ráda se o to podělím. Takže bych nerada zanevřela na celý blog, ale pociťuju, že se musím zkrátka vyjádřit, proč tento blog funguje spíše nárazově :D. Hned mám pak menší výčitky ;)
 Ráda si sice uchovám vzpomínky, ale asi prostě patřím k těm, kteří se nechávají strhnout jednoduchostí a rychlostí Instagramu. A tak se ne dobu neurčitou ubytuju tam, kde se moc ráda podělím o vše, co si sama pro sebe budu chtít uchovat, abych se mohla kdykoli vrátit do kouzla okamžiku :) Tedy za předpokladu, že Instagram nezkrachuje a nebo nebude zpoplatněn. To by mi opravdu zbyly jen ty složky plné fotek v telefonu, počítači, v hlavě :) A neříkám, že by to snad bylo špatně. Zkrátka se letos opravdu těším, že si užiju všechny možné chvíle naplno, sama se sebou či svými blízkými a občas se o ně podělím :)

Tak to tedy je a bude, kdo chce, @kapzuza je má přezdívka...Teď moc akční nejsem, ale až to na jaře pokvete, to bude jiná! :) Krásné dny všem a budu se zase někdy těšit :)

MRZNE VŠUDE

 Sobota byla zkrátka krásná, i přes sníh všude okolo. To, že svítilo slunce, to nás prostě vytáhlo z pohodlí vyhřátého obýváku a vydali jsme se k Obrázku. Konečně jsme objevili tu správnou trasu! Minulé Vánoce jsme se tam vydali s přáteli, ale plahočili jsme se do kopce úplně mimo chodníčky, protože jsme zkrátka nepoznali, kudy cesta vede :D. Tentokrát jsme se trefili a tak při příští procházce budeme hezky připraveni :). Měli jsme tehdy poprvé plán, že to bude naší sváteční tradicí, ovšem tyto svátky to z více důvodů, především zdravotních a dešťových nevyšlo. A tak to letos zkusíme znovu :) Pro nás je to procházka na hodinku a půl, což je tak ideální, když vyrazíme po obědě...stihneme si pak dát ještě dobrou kávu zase doma v teple :)
Cestičky byly i ušlapané - to znamená, že byly pěkně namrzlé a klouzaly...Ale jsme "turisté" šikovní a nikdo nespadl. Jen Barry běhal tam a zpět a občas mu při otočkách trochu podjely ťapky - a to má náhon na všechny čtyři!

Dnes také svítí sluníčko, ale ranních -13,5°C bylo opravdu mrazivých. Jak jsem si tak jela do práce, připadalo mi, jako bych řídila malé iglú - povrch zmrzlý, posetý krystalky ledu, ale uvnitř teploučko.

V rádiu říkali, abychom v těch mrazech byli v klidu, zvýšili příjem vitamínu C a jedli víc těstovin a brambor... Výzva přijata. Ale cvičit budu, když konečně můžu :D

Krásné mrazivé dny, bacha, ať vám neumrznou uši! :)

PĚT VĚCÍ PŘI PÁTKU

 Tak takhle krásně nám včera zapadalo sluníčko :)

1. Včera večer jsem se pořád rozmýšlela, jestli si napustit vanu a nebo jestli se mi nechce válet ve vodě. Až mi Tom řekl, ať se furt nerozmýšlím a prostě si ji napustím, tak jsem se do toho dala. Koupel jsem si nedopřála už pěkně dlouho a včera jsem to vzala opravdu vážně - svíčka, oleje, bylinková sůl, knížka...Přečetla jsem jednu kapitolu, na tři minuty pak zavřela oči a lezla ven. Připadá mi, že to bylo tak akorát pro mou potřebu :) No a tak jsem se rozhodla, jelikož jsem si opravdu odpočinula, že z toho udělám pravidelnější záležitost, ale čtvrtek vyměním za středu, i kdyby jen co 14 dní :) #wellnesswednesday

2. Víte, jaký je to pocit, když vám váš drahý doma uvaří výborné špagety carbonara? Ten nejlepší! A když si o dva dny později objednáte k obědu uhlířské špagety a zjistíte, že je to vlastně taková česká carbonara? K nezaplacení :D Ale nestěžuju si, vajíčka mám moc ráda!

3. Co se čtení týče, jsem na sebe zatím opravdu hrdá, letos čtu už druhou knížku! Po Dívce v ledu je to něco přesně na tyto pochmurné dny - Hygge a polibky. Slovo (styl) "hygge" mi začíná připadat otravně moderní, ale jeho význam je prostě moc milý na to, abych si knihu tehdy nekoupila...

4. Mám už ve skříni tolik svetrů, že doufám, že s jarem nepřijde hned léto, abych si ještě stihla všechny užít, než je na pár měsíců nechám ležet v šatně :)

5. Už už jsem začínala pociťovat jaro, když konečně včera i dnes vykouklo sluníčko a roztála velká část sněhu, hned mi přibyl dílek energie! No a teď právě sněží. Prostě paráda.

Podělte se i o svých pět věcí, co vás provázely celým týdnem :) Krásný víkend všem! :)

RANNÍ PTÁČE SE ZKRÁTKA MUSÍ V ZIMĚ TAKY VYSPAT...

Jaká to krásná náhoda, když si k tomuto řetízku obleču tričko poseté hvězdičkami :)

Krásný den všem! Jak se tento týden máte? Pracovně? Já tedy určitě ano. Naštěstí zbytek týdne budu v pracovním procesu jen do 16h a pak tradá domů :) Ovšem co mě čeká doma? Uklidit náhodně se povalující věci, nachystat večeři, hodit si sprchu, pustit film nebo vzít knížku a počkat do osmi, devíti večer, abych šla spát. V tomto období a zamračeném počasí na mě padá únava daleko dříve, kolem deváté jsem většinou v posteli a i přesto mám ráno co dělat, abych se donutila vstát. Vstávám o půl sedmé. Venku je tma, já mám naspáno svých devět hodin (někdy více, někdy méně) a stejně je venku tma, oči mám zalepené, ramena přeležená a říkám si, jak jsem kdysi mohla vstávat ve čtyři ráno do práce. Nikdy více, děkuji. Považuji se za ranní ptáče, ale to především v létě, kdy je venku světlo a ukazuje se sluníčko. To mám vždy hroznou chuť uvařit si čaj nebo kávu a jít si s ním sednout na zahradu. O víkendu to jde, přes týden mám smůlu, ale přesto si nestěžuju. A to díky tomu, že vím, že si to odpoledne mohu vynahradit :) 

Prozatím tedy budu jako náš Barry, čekat na jaro zachumlaná pod dekou!

Spinká jako miminko. Sotva opustím svůj čtecí koutek, už tam tak nějak "omylem" sklouzne a drží mi místo. No a vyžeňte ho...

NOVOROČNÍ CÍL ANEB ZKUSÍM TO S PITNÝM REŽIMEM

 Sedím, piju čaj a přemýšlím, co mě dnes láká víc. Jestli sedět doma s knížkou v ruce a nebo jít brzo spát :D Obojí se tak úplně stíhat nedá. A to ještě nevím, kdy domů dorazím, mám jít s kamarádkou na přednášku pro miminka (teda vlastně spíš pro maminky, budoucí nebo ty, které mají ta miminka) a ještě není jisté, zda jdeme nebo ne...

Za poslední dva týdny, od doby, co musím skoro nepřetržitě pít kvůli problémům s močovým měchýřem, jsem si nějak zvykla, že opravdu piju každou chvíli. Včera jsem si v Lidlu koupila 700ml lahev na vodu. A musím říct, že zatím je to nejlepší letošní kup (naštěstí jich ještě nebylo tolik) - jako bych si tak sama stanovila jakýsi nový cíl, co se dodržování pitného režimu týče. Nikdy jsem na tom nebyla dobře, ve škole jsem byla ráda, když jsem za půl dne vypila půl litru, totéž v práci. Ale jak tak nějak stárnu či co, zjišťuju, že jsem opravdu často unavená, bolí mě hlava a opravdu bych se ráda polepšila, přeci jen mi tohle tělo zůstane celý život, tak proč mu nedat napít :) 

No, takže v té lahvi permanentně plave citron nebo jeho šťáva a hrozně mě baví sledovat, kolik jsem toho už vypila. Už jen, aby mi to vydrželo. Lahev je krásně tyrkysová, měli i růžovou a šedou, ale tahle mi prostě na tu vodu připadala tak nějak nejlepší :) Jen musím ještě vymyslet, jak to udělat, abych mohla vytáhnou silikonový špuntík, který brání vylití vody, ale zase se v lahvi tvoří podtlak a tak se z ní hůř pije - je to totiž taková ta lahev s brčkem a výklopným náustkem...což je super, ale jen, když ten špuntík vytáhnu...ale to bych ho při nejbližší příležitosti ztratila a už nikdy bych si vodu nemohla nosit s sebou. 

Uvidím, zatím budu popíjet po doušcích s vtipnými dozvuky, jak se vzduch dere zase zpět do lahve...A víte co? Vyfotím ji a malou fotku přidám na konec :) A můj jediný problém teď - protože co by to bylo za život bez kontrastu - běhám na toaletu a zpátky asi tak co hodinu, někdy ani to ne. Tak jen doufám, že si zvyknu :) Držte mi pěsti!