K VEČERNÍMU ČAJI

Čaj u kamarádky, propůjčila mi svůj speciální hrníček :)

Jsem ročník 93 a přesto jsem ještě zažila dobu klasických českých pohádek, ať už těch večerníčkových, tak těch knižních. Dnes po obědě jsem šla za dědou na kafe a oba jsme se po hodině dostali až k nostalgickým chvilkám, kdy jsme vzpomínal na dobu, jak jsem ještě byla malá a přespávala u něj...A on pokaždé vyprávěl pohádku. Klidně každý den stejnou, hlavně že byla...No a upřímně, pokaždé ji vyprávěl jinak, jak se zrovna hodilo a jak si zrovna vzpomněl. A já jsem mohla jen upozorňovat: ,,Né, tak to není!" na což děda mohl jen odvětit: ,,Ty už máš dávno spát." :D Když nebyly pohádky vymyšlené, byly minimálně čtené. Ferda, Broučci, Nosálek, ale hlavně - O pejskovi a kočičce. Zbožňovala jsem, jak pekli dort, nebo jak myli podlahu. Nepamatuju si nic přesně, jen vím, že tyto byly nejčastější :) 

A tak dlouho jsme si povídali a vzpomínali, jak se co jmenuje, až děda vstal a šel vedle do pokojíku a začal přehrabovat knihovnu. No, našli jsme skoro všechno. Pejska a kočičku jsem poznala vespod hromady už jen podle okrajů :D. Občas mi vrazil něco do ruky, načež jsem s vykulenýma očima a zubama od ucha k uchu jen opakovala: ,,To si pamatuju! Jo! To znám! Jéé!" Okamžitě jsem ho zaúkolovala, ať všechno hlídá a schovává, že si pro ty knížky jednou přijdu :). Skoro až pochybuju, že se dají běžně sehnat. Dnes je to samá moderní knížka, zahraniční pohádka...a český Honza a nebo Kohoutek a slepička jako by byli "zastaralí". Přitom se jedná o opravdu dětské pohádky, jsou hezké i pobaví, tak proč se obracet k něčemu, u čehož mi ta ,,krása" uniká? 

Nejde pouze o knihy. Co takový Večerníček? Sice je pravda, že jsem ho nějakou dobu neviděla, ale co jsem zahlédla, mám pocit, že původní české kreslené pohádky tam (zrovna) nebyly. Krakonoš, Křemílek a jeho kamarád Vochomůrka, Rákosníček, Maková panenka a jim podobní, znají je dnešní děti vůbec? Nebo tráví dny na Youtube sledováním zahraničních rádoby pohádek? Je ještě v módě číst před spaním Broučky?

Co jsem tím chtěla říct...Vlastně jsem spíše vyjádřila znovu to, co jsem odpoledne rozebírala s dědou, člověkem, který mi přečetl a povyprávěl snad největší množství pohádek v mém dětství. A možná jsem ještě nechtěla takzvaně vypadnout z onoho pocitu, jak mi kdysi před x lety bylo hezky :)

Mějte krásný večer :)

Zuzka