PŘEDVÁNOČNÍ (A PSYCHICKÉ) PŘÍPRAVY

Je to tak, Vánoce se blíží velkou rychlostí, rychleji než loni. Alespoň já mám ten pocit. Tento rok byl tak nabitý změnami, že ani nevím, kam se poděl a jak jsme to vše stihli. A už budeme zase péct cukroví a zdobit stromek. Jelikož letos trávím dost času přes týden v práci, mám opravdu omezené možnosti, kdy všechny přípravy stihnout, začínám proto plánovat s tužkou a papírem v ruce.
Tento pátek jedeme do Brna na celý víkend, příští pátek zase na celý víkend do polského wellness hotelu ve Vysokých Tatrách. A víte, co to znamená? Že přijdu o dva víkendy, kdy by bylo nejlepší začít s pečením :-D A proto ta tužka a papír v ruce. Za jeden víkend před svátkama musím stihnout všechno od úklidu, přes pečení, po zdobení stromečku.
Rozhodli jsme se, že budeme stromek zdobit vždy poslední adventní neděli, která ovšem letos vychází až na Štědrý den, tudíž se u nás vše o týden posouvá. No to byly taky letos pěkné dohady, kdy to vlastně začíná ten advent. My, kdo nechodíme do kostela a nemáme pomalu ani tušení o svátcích, jsme si tak nějak mysleli, že začal o týden dřív, aby se poslední neděle nekryla se Štědrým dnem. A ono ejhle, ne...Naštěstí nepatřím k těm, kdo zapálili svíčku na věnci o týden dřív (ano, znám takové) ;-).

Takže mám v jednom sloupci seznam cukroví, počet dávek, které chci napéct a také člena rodiny, který se na tom se mnou bude podílet. Přece nebudu péct čtyři dávky rohlíčků sama...to se ještě ráda podělím s babičkou :-) No a v tom druhém zase data a k nim se snažím orientačně to cukroví přiřadit. Věřte mi, když dojdete domů o půl páté, moc se vám do pečení chtít nebude. Ale pokud se nehodlám ten jediný víkend zbláznit, musím holt zatnout zuby a nachystat si těsto o den dřív. Třeba. Nebo taky půjdu spát o půlnoci. Třeba. Ale to by nebyly Vánoce, aby si člověk nejdřív neřekl, že letos na to kašle, že péct nebude, no a nakonec shání další volné krabice. Já si Vánoce hodlám užít a pečení a stres k tomu patří. Nenechám ty nervy přejít do stavu, kdy by mě vánoční přípravy nebavily.
Nedávno mi paní v práci vytřela zrak, když se pochlubila, že má každý rok klid s dárky už v létě a pak si jen užívá to pečení a klidné přípravy. A když jsem se zeptala, jak to dělá? Poslouchá. Poslouchá, co jí její drazí během roku říkají, o čem se zmíní, že by třeba nebylo špatné vyzkoušet...A pak jde a koupí. Celkem rozumný způsob, ne? :-) Vyzkouším příští rok.
Letos začínám pociťovat podobný stav jako loni i roky předtím, kdy se blíží prosinec a já si sepisuju nápady a nakoupené dárečky na další papír. A že to jde takhle na téměř poslední chvíli pomalu. Ovšem zůstávám klidná. Když nic nevymyslím, no co, nějaká drobnost vždy do oka padne, nemá cenu se do dárků nutit. Stres, o kterém všichni mluví, si každý přivozuje sám a už jen tím, jak se k přípravám staví. Vezměme si všichni příklad z oné paní a poslouchejme. No a pak si třeba užijeme celý očekávaný prosinec v tom vánočním duchu, který mám tak ráda :-)

Přeji klidné vkročení do dvanáctého měsíce!
~ Zuzka