ROZTOMILOST SAMA

Dobrý večer!
Sedím na gauči, je půl deváté večer, v televizi Dva a půl chlapa a teče mi z nosu.
Nejsou to ani dva měsíce, co jsem byla nemocná a je to tu zas. Neumírám a ani to není tak hrozné jako posledně, ale žádná sláva...Kašel, bolavé průdušky, včera jsem měla horečku, kterou naštěstí utlumil prášek, ale až ráno a teď i rýmička (no jo, asi umírám). Tak jsem na pár dní doma, jelikož při práci, kterou teď mám, bych to asi odnesla mnohem hůř, kdybych to všechno nevyležela. Tak jsem se rozhodla čas využít a vrátit se k blogování, tvoření a nejlépe zahradničení, které ovšem bude muset počkat, než budu zdravější, jinak bych musela pořád poslouchat od našeho dědy, co zase dělám venku, proč neležím a tak dále...Ale je to fakt, radši se vyležet.
No ale co jinak nového? Máme pejska! Jmenuje se Barry, jsou mu čtyři a půl měsíce a nám dělá radost (no, pokud zrovna nezlobí, což je asi ve většině případů) už druhý měsíc. Jo - a je to francouzský buldoček! Takže si každým roztomilým pohledem zajistí brzké odpuštění...a pak se zase pomstí...a tak pořád dokola. No jo, štěně. A miluje našeho kocoura, nebo tedy rád si s ním hraje, přestože kocour z něj tak na větvi není, ale stejně vždycky přijde a provokuje, třeba přes plot...

Tak a jak se máte vy? Jak si užíváte příchod jara? :-)