2016

Tento rok se chýlí ke konci závratnou rychlostí a člověka to přeci jen podvědomě nutí přemýšlet, jaký vlastně byl, co se mu líbilo, co si užíval a čeho dosáhl...či naopak. Já jsem se, přiznávám, zamyslela teprve včera, dal mi k tomu podnět jiný článek a tak jsem se rozhodla trošku to sesumírovat v podobě psaného textu. A když už psaného, proč ne rovnou sem :-)

První třetina roku byla snad pouhopouhým stresovým vlakem, kdy od zkoušek v lednu se nervy postupně přesouvaly k psaní bakalářky. Jsem člověk, co vše odkládá, hlavně, co se týkalo školy. Učení na poslední chvíli, seminárky jsem zásadně psala až o víkendu...Ale zase i přes moje výmluvy a lenost, když jsem k tomu sedla, bylo hotovo. Až na tu bakalářku :-D Ta trvala. Odkládání bylo dlouhé a nevyhnutelné, stejně jako psaní samotné. A když máte téma jako já, brzy dojdou slova. Navíc v angličtině. Největší otrava stejně byly následné úpravy, ach moje nervy. No, každopádně jsem to napsala, oslavila třiadvacáté narozeniny (cože, už?) a následovalo ono úžasné období dalších zkoušek a dalších nervů z učení se na státnice. Měla jsem měsíc a taky to tak vypadalo. Dvě ze tří. Takže stresy pokračovaly. Ale i tak jsem si užila prázdnin, posledních v životě. Termín mě čekal až posledního srpna, takže ,,bylo času dost".

Na prázdninách miluji dvě období - týden, kdy přijede rodina z Brna a všechno je tu živější. A pak týden, kdy jedeme na dovolenou. A nemusí to být ani týden, ale prostě chvíle, kdy zmizíme z domu a strávíme ji jinde. Letos to byly Nízké Tatry. Zamilovala jsem se. Ani ne tak do těch hor, jako spíš do údolí mezi nimi. Demanovská dolina mi utkvěla v hlavě už před třemi lety a letos jsem se do ní mohla vrátit, pořádně si ji užít a navíc s rodinou. Přestože mi hlavou létalo samé ,,musíš se už učit", dovolená byla úžasná. Až na to, jak jsme se krásně spálili. Jako rajčata. Téměř celá naše výprava. Au. Viním Bešeňovou a už tam nikdy nepojedu :-D. Spálím se vždy alespoň jednou za léto, ale tohle byl extrém. Další změna :-D. Jo a zjistila jsem, že mi sluší dlouhé šaty. A že zbožňuju zahradničení. A ovoce a zeleninu. A rodinné návštěvy, posezení venku, grilovaní a možnost uvařit jim kafe. No, zkrátka jaro, léto a i podzim s sebou nesou nádheru v podobě času, možností strávit teplé (ne ty horké) dny venku na zahradě a dělat, co mě baví.

To hlavní přišlo s úspěšným odstátnicováním. Najednou byly všechny stresy se školou pryč a mně pořád nějak nedocházelo, že už tam nepojedu, nebudu sedět na přednáškách, nebudu psát eseje a učit se na zkoušky a nadávat, jak mě to nebaví. Takový malý výlet na jižní Moravu byl zaslouženým odpočinkem. Tedy, touze tím duševním. Nikdy jsem nečekala, že zvládnu na kole ujet to, co letos. Poprvé po dlouhé době jsem na kolo sedla a zase dlouho ho nechci ani vidět, Rozhodně ne na tokové výlety. Ale byla jsem na sebe pyšná!
No, přišlo dospělácké období, kdy jsem si stihla projít úřadem práce, i když jen na týden, nastoupila jsem do své první práce, ze které jsem po měsíci utekla, nastoupila do jiné, kde už začínám mít taktéž zaječí úmysly, ale snažím se zatínat zuby. O svátcích to jde ale celkem těžko. Jsem vybíravá, věčně nespokojená a dokud se necítím ve všech možných ohledech dobře, jsem nešťastná. A neumím to skrývat. Zvlášť když vím, že to jednou půjde, jen nějak nevlastním schopnost vydržet.

A tak jsem si uvědomila, že v životě budu muset být jednou sama za sebe, co se profese týče. Organizovat si svou práci, svůj čas a příjem bude záviset na mě a mém zapálení pro práci a ne na povinnosti oddělat si svých čtyřicet hodin (pro člověka, co má kratší směny, to víceméně znamená nemít volné dny) a být za to ráda - ano, ale v práci, kde mám volný víkend, svátky a Vánoce. Vím, asi žiju v jiném světě. A tak jsem se rozhodla udělat si masérský kurz a kdo ví, kam mě to všechno jednou zavede. Ale už aby to bylo. Jen ten kurz se u nás pořád nějak ne a ne konat. Letos jsem ho propásla.
Aby nebylo i těch špatných období málo, přišli jsme o naši kočičku. Nejúžasnější kočku, co jsem znala! A nejchlupatější :-D. V plánu bylo, pořídit si na jaře novou, ale to Tom urychlil předvánočním dárkem v podobě kocourka, který je takový mazlík, že nejde ho nezbožňovat.

A postupem času se blížily Vánoce a já jsem začala zjišťovat, jak málo času najednou mám. Školu opravdu nepostrádám, ale to volno, to nebylo k zahození. Tu uklidit, tu napéct, tu návštěvy, tu nákupy dárků, všechno je najednou těžší zorganizovat. Všechno jsme nějak zvládli a já jsem poprvé po spoustě letech prožila Vánoce jako ne-studentka. A byla jsem celé dva dny doma - volejte sláva a tři dny se radujte. Takže bylo všechno velmi napěchované a rychlé a až moc rychle to uteklo. Ale dárky udělaly všem radost, mně ty mé taktéž. Dobrovolně jsem nahlásila, že bych ráda dvě knížky. Asi že jako budu číst nebo co. Těším se. Ale pořád mě honí pocit, že na to nemám čas. A já nikdy moc nečtu, tak jednu knihu za rok. takže tohle byla velká změna pro ty, co mi dárky kupovali. A navíc, knížky se dobře balí :-D Takže výhra pro všechny strany.

Tím se dostávám až sem. Ráno jsem se vzbudila s budíkem, abych si stihla umýt vlasy, jelikož teď už neteče voda. A pak, že bych si šla číst. Ale ještě byla celkem tma a dostala jsem strach, že bych usnula. Tak jsem zapla počítač a sedím tady. Ve své medvědí mikině, přikrytá dekou a jen sleduju hodiny a odpočítávám, za jak dlouho musím do práce. No, kdoví, tohle jsou poslední čtyři dny v tomto roce, které v ní strávím. A po Novém roce se uvidí, jaké budou vyhlídky a co mě všechno čeká. Třeba bude změna, třeba budu zatínat zuby, ale hlavně, hlavně se nebudu učit na zkoušky :-D

A co váš rok? Jste při ohlédnutí spokojení? Na co jste pyšní?