JAK JSEM PEKLA KRINGEL

Máme nový sporák (s troubou, samozřejmě)! Jupí, tři dny se radujte :-). Chvilku trvalo, než byla příležitost troubu vyzkoušet, ale v sobotu jsem byla donucena upekla husu s červeným zelím a domácími vídeňskými knedlíky. Práce to byla dlouhá a musím se přiznat, že mě to nebavilo. Neměla jsem na to chuť, venku pršelo a chudák Tom musel pomáhat s řezáním stromů na zahradě, tak jsem na to zůstala sama. Pak jsem si přivezla maminku a ta mi pomohla s knedlíky (Tom taktéž, když bylo dořezáno) a fungovala hlavně jako morální podpora :-D. Husa se pekla skoro sama a zelí jsem měla hotové, než přišla mamka. Ale i tak, neměla jsem asi tu správnou náladu. Taky jsem snědla jen kousek a stačilo. I když napoprvé se povedlo :-).

No ale co jsem chtěla psát původně, jelikož fotky ze soboty nemám žádné, v pátek jsem měla hroznou chuť na sladké, nejen já, a jelikož konečně jsme si vzpomněli koupit kvasnice, estonský kringel mohl spatřit světlo světa. No...Jak se to vezme.

Recept jsem měla z internetu, těsto krásně vykynulo, krásně se válelo, náplně byly vynikající a tak jsem nejprve pekla makový, kde bylo náplně víc a kvůli tomu to byl spíš takový patvar. Nevadilo. Skořicový se naopak povedl zaplést celkem slušně (pro nezkušeného člověka jako jsem já). Schválně jsem makový pekla jako první, kdyby náhodou se nepovedl :-D. Přeci jen se trouba musela zaběhnout. A na skořicový jsem měla větší chuť. Makový vzešel pěkně - prostě tak, jak byl :-D. Skořicový...přišla jsem po deseti minutách pečení na kontrolu a ten pitomec věnec se zkrátka rozjel. Ale ne jako vánočka, jako když je to těsto prostě plné cukrovo/máslové náplně. Zkrátka po celé folii. Ta ochránila plech před připečenýcm cukrem. A já jsem holt kapacita a nebála jsem se vyfotit i ten.

A víte, co je nejlepší? Ten skořicový stejně chutnal všem víc. Klasika.