ŠKOLA SKONČILA. CO JSEM ZJISTILA?

Je tomu skoro 14 dní, co jsem opustila vysokou, zcela dobrovolně, státní zkouškou. Poslední, opravná, hotovo! Jen ta radost pořád ne a ne přijít. Přesto všechno jsem moc ráda, že mám konečně ten klid, co jsem chtěla. A tak jsem se rozhodla dát dohromady seznam věcí a myšlenek, které přišly (nebo odešly) s ukončením studia...A nemám adekvátní fotku, proto tenhle krásný obrázek, zkrátka podzimní náladu mi nezkazí ani těch skoro 30°C venku :-D.

 

Zdroj obrázku: Pinterest

1. Ta úleva, která následuje poté, co mi někdo provokativně řekne: ,,Běž se učit." Děda to zkusil včera.
2. Stejně sedím u počítače a mám pocit výčitek, že bych se měla raději učit. Vždyť jsem taky poslední měsíc nedělala nic jiného, než seděla s papíry v ruce a nebo si vyčítala, že s nimi právě raději nesedím.
3. Najít práci, kterou bych mohla dělat, není tak snadné v malém městě. Nejsem ani dělník, ani nemám vzdělání technického směru, ani praxi. Paráda!
4. Když mi po obhajobě říkali, že jsem je nepřesvědčila a tak mám horší známku a že příště by to chtělo se lépe připravit, bylo mi to jedno. Mám to, ne?
5. Bude mi chybět ranní ,,básnička", co jsem odříkávala paní na nádraží: ,,Dobré ráno, prosím Olomouc zpáteční, student, In-karta." A následně paní v trafice v Olomouci: ,,Dobrý den, celodenní studentskou, prosím."
6. Vlastně ne, nebude mi to chybět.
   
7. Už žádné zkouškové období, zkažené Vánoce, zkažené jaro.
8. I tu bakalářku jsem napsala, přestože jsem po patnácti stranách netušila, co tam ještě sakra můžu připsat.
9. Každý se ptá: ,,A proč nejdeš dál?" No protože nechci. Studium mě nebaví, vystřídala jsem dvě školy a došlo mi, že to nebylo jen špatně zvoleným oborem.
10. Stejně pořád nevím, co chci dělat. V oboru to asi nebude, nabídek moc není a angličtina mi začala lézt krkem.
11. Obdivuji studenty, které studentský život baví. Stačil mi první rok v Brně, pak jsem asi začala stárnout nebo co, ale práce na zahradě mě teda baví mnohem víc. Obdivuji, ale určitě nezávidím.
12. Doufám, že jednou najdu práci s pokud možno pravidelným režimem. To občasné chození do školy, pauzy mezi semináři, nejistota, jestli stihnu dřívější vlak, abych už mohla být doma.....
13. Aspoň už nemám jen ten gympl a mám klid.
14. Pořád nějak nepřišla ta radost, kterou jsem si představovala celý srpen. Ale odpadl ten strach, že bych se zase půl roku plácala jako ne-studentka, dokud bych tu poslední zkoušku neudělala.
15. Teď už se jen musím snažit, abych měla spokojený podzim a taky Vánoce, po sedmnácti letech první bez školy.