POPRVÉ V ITÁLII: VERONA

Dnes poněkud obsáhlejší článek, snad mi to někdo odpustí :) 

Ve stejný den, jako jsme navštívili San Marino, jsme se vydali na sever do Verony.  Zde jsme zůstali dvě noci. Ubytování mělo být kousek od centra, domnívali jsme se, že v hotelu. Kdepak, poprvé jsme si vyzkoušeli (něco jako?) B&B, aniž bychom to věděli :D. Jakmile jsme se vymotali z jednosměrek, našli jsme onen dům. Žádný hotel. Panelák, bytovku, něco v tom stylu.

Dovnitř jsme se dostali z pomoci kódů, s majitelkou jsme se nikdy nesetkali. Byt s názvem Casa Norma je v prvním patře. Dům sám o sobě působil tak nějak nezajímavě, ale v bytě nám spadly brady. Nejsme zvyklí na hezké a plně vybavené ubytování, po hotelech necestujeme a raději peníze ušetříme na útratu. Skoro se nám z bytečku ani nechtělo odcházet :D.

To se změnilo v noci, stěny tam jsou snad z papíru a tak jsme se ráno probrali všichni spíše nevyspalí. Druhou noc dokonce ve dvě ráno vešel do bytu jistý pán, rozsvítil, obratem zhasnul a omlouval se a byl pryč. Paní majitelka se nám za to omlouvala, že jí tam pán chodí uklízet a myslel si, že tam nejsme. Prvotřídní ukázka toho, že Italové prostě přes den spí a v noci pracují...

Ještě toho dne, pátek večer, jsme se vydali do centra. Tušili jsme kudy, dorazili jsme k řece, k muzeu Castelvecchio, které bylo samozřejmě zavřené. Takže do restaurací se dostanete převážně v noci, ale na památky přes den? To je teda nefér :D. Odtud nás cesta dovedla na veliké náměstí i s Arénou. Tam vám bylo lidí. Nejenže hlavní ulice, která k ní vedla, byla přelidněná, dlážděná mramorem a plná značkových prodejen, ale když nás vyplivla na náměstí, museli jsme se zastavit, abychom si našli skulinu, kterou jsme se mohli dostat dál. Po chvíli se utvořily fronty, vedoucí k několika vstupům do Arény, konalo se tam představení. S frontami už se přelidnění nezdálo tak příšerné, ale všechny restaurace podél celého náměstí měly ten večer zkrátka narváno. Ještě, že jsme si koupili večeři (a víno) v samoobsluze.

Basilica di Santa Anastasia

 V sobotu jsme se vydali poznávat město, navštívit všechny možné památky, co jen šly, během jednoho dne. Jak bych Veronu definovala? Krásná, ale pouze, díváte-li se vzhůru nebo z dálky. Opravdu. Verona mě okouzlila, to je prostě ta pravá Itálie, oprýskané omítky, plno rostlin, okenice na každém okně, balkonky, úzké uličky a tak dále. Ale těch lidí...a těch aut! Opravdu, na to, že bylo září, byla všude hlava na hlavě. K tomu se pomalu na každém malém náměstí a v každé větší ulici konal nějaký tradiční či netradiční program. Na jednom prostranství (foto výše) si děti vyráběly draky, v ulici vedle děti ze šachového kroužku vyzývaly kolemjdoucí ke hře, na náměstích probíhaly tance, ženy běhaly se džbány na hlavách...Zkrátka to tam žilo :)

 Complesso della Cattedrale-Duomo

Kolem té obrovské katedrály, foto výše, kterou jsme obešli tedy ze zadní strany, na víc nebyl tak úplně čas a začínalo nám být opravdu horko...a jako bonus jsem si připadala, že jen já jsem ten blázen, co běhá ke každé památce a vše fotí :D, jsme došli k mostu Ponte Pietra s úmyslem navštívit amfiteátr. Vyšlapali jsme celý kopec až k San Pietro, ale vstup do amfiteátru nám dopřán nebyl, Zato jsme se pěkně zapotili a zjistili, že je odtamtud krásný výhled na Veronu, který bychom jinak ani neměli. Bohužel asi nemají turisty rádi nebo co, jelikož vidíte ty stromy nahoře na kopci na fotce níže? Tak ty přesně bránily krásnému výhledu, Kam jste si stoupli, tam byl strom z jedné, druhé, nebo dokonce obou stran. Panoramatickou fotku tam prostě neuděláte. 

 Ponte Pietra s výhledem na Museo Archeologico Teatro Romano a Castel San Pietro

 Amfiteátr, bohužel zmodernizován, s pódiem a všemožnou technologií...

 Výhled by byl, jak říkám, krásný, podařilo se nám cvaknout alespoň kousky Verony :)

 Casa di Giulietta

Po obědě, po vynikajícím rizotu se šafránem, konečně jsem si vážně pochutnala a ani se neplatilo žádné "coperto", jsme našli Juliin dům - především onen slavný balkon...A mraky lidí, popsané stěny, spousta lístečků a spousta lidí. To už jsem říkala? No jo, bylo to tak. Tom čekal venku, odmítl se davového šílenství účastnit. Tak jsem nás za odměnu podepsala na stěnu (plachtu nataženou na stěnu, kterou mění asi tak co týden) tužkou na obočí, jelikož samozřejmě nikdo z nás holek, co jsme šly dovnitř, neměl propisku.

 Romeův dům bychom klidně přehlédli, kdyby u něj nepostávaly hloučky lidí a nebyla by u něj cedule...

 Vynikající zmrzlina, mango a lesní plody...Sice asi nejmenší zmrzlina, co jsem v Itálii tehdy měla, ale opravdu stála za to :)

 Piazza Erbe

Nanuky, jen tak :)

Za celou naši dovolenou jsme si nekoupili ani jedno tiramisu. Až onu sobotu ve Veroně, v mističkách, s úmyslem sníst si jej večer na bytě. Jen abychom zjistili, že se jednalo o zmrzlinu, kterou všichni, až na mě, jedli v měkkém stavu pouze z lednice. Já jsem si svoji schovala na ráno do mrazáku. Bylo jí hodně a nikdo mi s ní pak nechtěl pomoct. A před námi byla cesta do Limone. A kupodivu mi nebylo špatně :D